Try   HackMD

Lineární algebra 2 - společná sada DÚ č. 2

1)

  1. Charakteristický polynom matice (
    A
    ) vypočítám jako
    det(AλIn)
    - tvrzení 10.7. Determinanty budu počítat podle definice (příklad 9.2).
  2. Vlastní čísla jsou kořeny tohoto polynomu (
    det(AλIn)=0
    ) - věta 10.3.1.
  3. Vlastní vektor je jádro matice (
    AλIn
    ) pro jednotlivá vlastní čísla
    λ1,λ2,λ3...
    s výjimkou nulového vektoru - věta 10.3.2.

Matice A

  1. det(AλIn)=|4λ361λ|=(4λ)(1λ)(6)(3)=45λ+λ218=
    =λ25λ14
  2. λ25λ14=0
    ;
    λ1=2,λ2=7;
    vlastní čísla jsou
    2
    a
    7
  3. Ker(AλIn)=0
    1. Pro
      λ=2
      :
      A+2I=[6363]
      ~
      [2100]
      . Označím-li volnou proměnnou
      t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (t;2t)T
      , tzn. charakteristický vektor je
      (1;2)T
      .
    2. Pro
      λ=7
      :
      A7I=[3366]
      ~
      [1100]
      . Označím-li volnou proměnnou
      t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (t;t)T
      , tzn. charakteristický vektor je
      (1;1)T
      .

Matice B

  1. det(BλIn)=|2λ112λ|=(2λ)(2λ)(1)(1)=44λ+λ2+1=
    =λ24λ+5
  2. λ24λ+5=0
    ;
    λ1=2+i,λ2=2i;
    vlastní čísla jsou
    2+i
    a
    2i
  3. Ker(BλIn)=0
    1. Pro
      λ=2+i
      :
      B(2+i)I=[i11i]
      ~
      [i2i1i]
      ~
      [1i00]
      . Označím-li volnou proměnnou
      t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (0;t)T
      pro reálnou část a
      (t;0)T
      pro imaginární část, tzn. charakteristický vektor je
      (i;1)T
      .
    2. Pro
      λ=2i
      :
      B(2i)I=[i11i]
      ~
      [i2i1i]
      ~
      [1i1i]
      ~
      [1i00]
      . Označím-li volnou proměnnou
      t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (0,t)T
      pro reálnou část a
      (t,0)T
      pro imaginární část, tzn. charakteristický vektor je
      (i,1)T
      .

Matice C

  1. det(CλIn)=|1λ1011λ0000λ|=(1λ)(1λ)(λ)(1)(1)(λ)
    (ostatní sčítance obsahují nulu v součinu)
    =(λ22λ+1)(λ)+λ=λ3+2λ2
  2. λ3+2λ2=0
    ;
    λ1=λ2=0,λ3=2;
    vlastní čísla jsou
    0
    (dvojnásobné) a
    2
    .
  3. Ker(CλIn)=0
    1. Pro
      λ=0
      :
      C0I=[110110000]
      ~
      [110000000]
      . Označím-li volné proměnné
      s,t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (t,t,s)T
      , tzn. charakteristické vektory jsou
      (1,1,0)T
      a
      (0,0,1)T
      .
    2. Pro
      λ=2
      :
      C2I=[110110002]
      ~
      [110002000]
      . Označím-li volnou proměnnou
      t
      , pak řešením soustavy rovnic popsané touto maticí je vektor
      (t,t,0)T
      , tzn. charakteristický vektor je
      (1,1,0)T
      .

2)

Podle věty 10.3.1 stačí spočítat rovnici

det(AλIn)=0, přičemž za
λ
dosadím vlastní číslo
3
(dle zadání).

[0344493a2303]=[34446a233].

Jelikož je však determinant nulový právě tehdy, když je matice singulární, stačí dosadit

a tak, aby řádky matice byly lineárně závislé. Po dosazení
a=6
je druhý řádek
2
-násobkem třetího, tzn. dostávám lineární závislost řádků s koeficienty
0,1,2
.

Řešením je tak

a=6.

3)

Nejprve budu předpokládat matici s reálnými vlastními čísly.
Aby byla matice

A regulární, nesmí být její vlastní číslo rovno
0
(tvrzení 10.13.1). Dále využiju toho, jak se změní vlastní čísla matice, přičtu-li k matici
A
matici
βIn
. (tvrzení 10.13.4).
Důkaz:
Chci převést matici
A+βIn
na matici
AλIn
pomocí vlastního čísla
λ
. Dostávám tak následující:
A+βInλIn=AλIn
. Z toho je vidět, že
λ=λ+β
.

Z matice
A
vyberu
λmin
jako nejmenší vlastní číslo. Aby výsledná matice byla regulární, pak
β+λmin0
. Má-li toto být splněno pro každé
β>α
, pak
β+λmin>0α+λmin=0α=λmin
.
Zbývá dodat, že bude-li nejmenší vlastní číslo větší než
0
, pak toto bude platit i pro všechna ostatní vlastní čísla (tranzitivita uspořádání).
Nejsou-li vlastní čísla reálná, pak přičtením
βR
nemohou nabývat nulové hodnoty, tedy nemusím je uvažovat.

Řešení:

α=λmin, kde
λmin
je nejmenší reálné vlastní číslo matice
A
. Nemá-li matice žádná reálná vlastní čísla, pak
α=
(rsp. úloha nemá řešení).

4)

Nejprve dokážu ostatní tvrzení z části 10.13.

10.13.3:

Platí, že

Ax=λInx. Tzn.
A2x=AAx=AλInx=λInλInx=λ2Inx=(λ2)Inx
.

10.13.4:

Platí, že

Ax=λInx. Tzn.
αAx=αλInx=(αλ)Inx
.

10.13.6:

Platí, že

det(A)=det(AT). Obě matice mají totožné prvky na diagonále, a tak
det(AλIn)=det(ATλIn)=det(AλIn)T
. Tyto charakteristické polynomy jsou stejné, a tak jsou stejná i vlastní čísla.

Výpočet probíhá následovně: Má-li matice

A vlastní číslo
λ
, pak matice
(A2+5I3)1
bude mít vlastní číslo
1/(λ2+5)
.

To dává následující vlastní čísla:

λ1=1/4
λ2=1

λ3=1/20

Podle tvrzení 10.12 je pak determinant roven součinu vlastních čísel a stopa součtu vlastních čísel.

Řešení: Determinant finální matice je roven

1/80 a stopa je rovna
6/5
.