Správná funkce umožňuje rekonstruovat nejkratší cesty bez znalosti jejich délky. Chci-li se tak dostat na vrchol , musím projít vrcholy .
Označím . Ze třetí a čtvrté podmínky dostávám následující:
Tyto podmínky by měly zajistit, že směrem k výchozímu vrcholu se vzdálenost snižuje.
Problém nastane ve chvíli, kdy je nula, protože v takovém případě může být jakýkoli soused, ne pouze ležící na nejkratší cestě (ve skutečnosti bude vzdálenost stejná, ale s větším počtem hran). Zároveň tak musí být , jelikož vrchol je dosažitelný.
Vezmu-li si tak jakýkoli graf s vyhovujícími podmínkami, k libovolnému dosažitelnému vrcholu (kromě startu) přidám souseda tak, že , , a , dostávám neplatné řešení.
Toto se dá zobecnit i na jakékoli nulové cykly (v orientovaném grafu je obyčejná hrana cyklus délky 2) - tzn. pro graf, který bude obsahovat nulový cyklus začínající a končící ve , může existovat špatné řešení.
Vše je založeno na tom, že algoritmy pro hledání cest nenajdou nejkratší cestu, ale nejkratší sled - proto nefungují pro záporné cykly (a hledání cest v takových případech je nadpolynomiálně těžké). Stejně tak se v těchto algoritmech předchůdce mění jen v případě, že se sníží.
Podmínka, která správnost funkce zajistí, je naznačena v prvním odstavci a může znít např. následovně: Graf tvořený vrcholy výchozího grafu a hranami () je kostrou grafu . (Tím nejkratší cesta do každého dosažitelného vrcholu existuje z výchozího vrcholu a je určena jednoznačně.)