Sociálka nebo též orgán ukrytý za zkratku OSPOD – je orgánem sociálně právní ochrany dětí, který nemá být strašákem, ale ani státem ve státu. Má být pomocníkem pro dítě a jeho ochráncem. S OSPODem se ve svém životě potká v různých životních momentech mnoho rodičů a dětí. A většina z nich může potvrdit, že sociálka není zlem, které je často v představách lidí vnímáno jako všemocný úřad se svými vlastními pravidly a neomezenou mocí. Přesto často média ukazují sociální pracovnice, jako zubaté tety, které odebírají děti z náručí svých rodičů. Jak to je?
V posledních měsících vídáme reportáže o opilých dospělých a ohrožených dětech, se zmínkou, že se věcí bude zabývat, opět již zde zmíněný, orgán sociálně-právní ochrany dětí. Tak to jen prostě být musí.
Orgán sociálně právní ochrany dětí ospod je totiž orgánem veřejné moci, podobně jako stavební nebo živnostenský úřad. Jeho specifikem je, že pracuje s tím nejživelnějším, nejproměnlivějším a nejcitlivějším. S rodinou a dítětem. Jeho veškerá práce přitom podléhá jedinému a základnímu: zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Zaměřením jeho práce a hlavní postavou se v práci OSPOD stává dítě a jeho práva. Právě to znamená, že svou prací a metodami práce může mnoho věcí změnit, napravit, ale rozhodně také pokazit. Neznamená to, že může pracovat s kýmkoli a kdykoli. Pro to, aby s dítětem a rodinou mohl začít pracovat, má jasně dané mantinely, dané zákonem. Abychom se v tom nezamotali, zkusíme si popsat situaci trochu konkrétněji a praktičtěji.
Zákony
Každý OSPOD se řídí několika zákony, které mu jasně určují mantinely jeho práce - možnosti, povinnosti a práva. Základním zákonem, podle kterého OSPOD pracuje, je Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.). Tento zákon upravuje, kterých dětí se má sociálně-právní ochrana týkat, jaké jsou základní možnosti práce s dítětem a rodinou.
jaká práva a povinnosti má OSPOD,